Na výstavy jezdím už poměrně dlouhou dobu, konkrétně do roku 2011. Až dosud se mi vždycky podařilo mít vše dopředu přichystané a den před výstavou pouze sbalit. Avšak letos se mnou měl někdo jiné plány. Dost tomu nejspíš napomohl i fakt, že toto je má první LS, na kterou nevyrážím z domova, ale z koleje, kam nemám možnost si vzít modely a vše, co k nim potřebuji. Respektive mám, ale nevím, jak bych je ve sdíleném pokojíku o velikosti 3x4 metry, kde mám k dispozici pouze postel, malou skříň, jednu poličku a stůl, uskladnila. Takže… Co budu dělat? Mám poslední tři týdny na to dodělat asi tak milion ohlávek, našit dečky pro sebe, pro kamarádku i na prodej, dokončit dva jezdecké sety, dokončit několik koní z nichž jeden není ani načatý, vymyslet, jak udělat překážku, dva podstavce a ještě, jak to všechno natahat do Brna a poté do Zubří? No řeknu vám, byly to veselé tři týdny. První problém byl převoz věcí a koní. Protože přiznejme si, že natahat na kolej kolem 80 modelů není sranda, obzvlášť, když si chcete s sebou dovézt ještě čisté oblečení a jiné věci, poněkud nezbytné k životu. Naštěstí se v tomto ohledu mou záchranou stala Bára, která mi velmi ochotně většinu koní vzala a já jsem si tak do Brna brala jen těch pár, co potřebovalo nějakým způsobem dodělat, upravit, opravit nebo udělat ohlávku. V těch následujících třech týdnech má příprava vypadala asi následovně: Vždycky jsem si řekla, že bych s ní už měla honem začít, abych to všechno stihla, a pak jsem skončila buď u nějaké práce do školy nebo seriálu, na který jsem měla v tu chvíli docela chuť. Zkrátka a dobře za dva týdny jsem toho neudělala víc než pár ohlávek, které jsem sesmolila u sledování Chirurgů nebo Jessici Jones a na zbytek jsem se pokaždé vykašlala. Jsem lemra a notorický prokrastinátor. Ale to je asi hodně lidem známé. A proto vás asi nepřekvapí, že jsem většinu malování a vyrábění prováděla v posledním týdnu, či spíše v posledních několika dnech. Víkend před LS jsem byla ještě doma, takže jsem si stihla našít nějaké dečky, vyzvednout tři modely, hmotu a zbytek věcí, které mi chyběly a pak už to jelo. Od pondělí jsem seděla na koleji za stolem a snažila se dělat, jak jen jsem mohla. První problém přišel hned po příjezdu na kolej. Kobyla, co jsem ji s sebou vezla skončila s ulomenou nohou. A to mojí vlastní blbostí. Věděla jsem, že jí drží tak tak a modurit, který jsem na ní použila je křehký a stejně jsem jí nedala do krabičky. Nic naplat musím ji opravit. Ve zbývajících pěti dnech se mi tak povedlo domodelovat a nabarvit dva koně, jednomu udělat odznaky. U asi osmi ohlávek vyměnit přezky, dokončit dva sety, udělat lem dečkám a v pátek vše sbalit tak, abych nešla spát v jednu ráno. Holt si to příště musím rozvrhnout a s přípravou začít o dost dříve. Ale teď už k MLS samotné. Večer jsem nemohla usnout. Nevím proč, ale strašně dlouho jsem se převalovala a necítila se vůbec unavená. Asi nervíčky, že jo. Ráno jsem se vzbudila v 5:30, rychle si udělala čaj oblékla se a začala zápasit s tekutými linkami. Já vím, nemusela jsem se malovat, ale když mě to baví. Kolem 6:15 jsem se vykopala s velkým kufrem a taškou z koleje a s celkem velkou časovou rezervou jsem se dostala na nádraží. Cesta vlakem proběhla v pořádku, na nádraží na mě čekal odvoz. Na místo jsem dorazila tak tak, neboť mi zrušili dřívější spoj. Stůl jsem sdílela s Bárou a bleskově jsem začala vybalovat. Naštěstí jsem nebyla poslední, kdo přijel, tak jsem i tohle zvládla. A pak už to začalo. Nejdříve performance, pak scénky, pak speciální kategorie, novice kategorie, miníci a pak už konečně začaly OF kategorie Breyerů a tak dále a tak dále. Myslím, že způsob, jakým jsem v několika chvílích lítala by se v klidu dala přirovnat k hadru na holi. Není to snadné z jednoho ringu koně odnášet, nadepisovat si diplomy a zároveň na další stůl koně donášet, ale nakonec jsem to nějakým zázrakem a taky za pomoci několika lidí, kteří mi pomáhali koně nosit, zvládla. Naši koníci bojovali a myslím, že i celkem úspěšně. Odvezli jsme si tak celkem několik prvních míst v OF Breyer Traditional, bohužel se však žádný nedostal dále, ale i tak jsem spokojená. Velmi mě potěšil úspěch Joeyho – CM Breyer Tradi, za kterého moc moc vděčím Báře. Je opravdu nádherný, který si vybojoval celkově druhé místo ze všech CM BH Tradi. Další úspěchy, které mě opravdu potěšily bylo Valegrovo 2. místo z celkových performance, 3. místo Cocaina v CM Ostatních značek lights (vyšší ocenění než základní kategorie), Eragonovo 2. místo ze všech OF schleichů, 2. místo Jasmine ze všech CM Schleichů, Thorovo 3. místo ze všech OF Modelů a konečně, a asi největším potěšením, pro mě byl úspěch Redacha (Celým jménem Raghnall Muireadhach, jeden ze 3 Copperfox modelů v ČR), který si vybojoval 2. místo v kategorii All Round Winner! Celkově akci shledávám jako opravdu velmi, velmi dobře zvládnutou, hodnocení bylo více než fér, k vidění zde bylo mnoho nádherných modelů a atmosféra celé akce byla moc příjemná, především díky naprosto skvělým lidem, kteří se jí účastnili. Co musím opravdu uznat, je skvělá organizace, že to celkově odsýpalo a nic se zbytečně dlouho neprotahovalo (a tak by to mělo být!). Dále bych taky ráda vyzdvihla skvělý oběd. Jak polévka, tak pizza byly opravdu výborné. Tímto gratuluji všem ostatním vítězům, kteří si svá vítězství opravdu zasloužili (Především All Round Winner, ten byl naprosto úchvatný!). Po skončení jsem byla velmi vděčná těm několika lidem, kteří mi pomáhali balit (věřte nebo ne, bez vás bych asi nezabalila) a taky moc moc děkuji za odvoz zpět na vlak. Jako poslední věc se musím přiznat, že takhle unavená, jsem po LS snad ještě nikdy nebyla, ale to mi vůbec nevadilo. Padla jsem do postele a spokojeně přemýšlela o perfektně užitém dni. Jako bonus přidávám odkaz na video od Káji ^^ A samozřejmě i fotky. :)
Comments
|
Archives
April 2018
Fox doodles I use are made by makeafox.com She has an incredible gallery of foxes. Go and chech her other art!
Categories
All
|